Dnes, na denní bázi, dostáváme informace o projektech, které někdo realizuje. Nicméně, velmi zřídka slyšíme o velkých podnikatelských úspěších. Projekt je něco víc než jen nápad – aby se nezanedbala jeho důležitost, efektivní řízení je způsob, jak převést schéma na měřitelné výsledky. Jak tedy řídit projekt, aby se dosáhlo zamýšleného cíle? Je lepší zvolit tradiční nebo agilní řízení projektů?
Tradiční řízení projektů (také nazývané kaskádové řízení) je orientováno kolem prvků jistoty a sekvenčnosti. Je založeno na realizaci po sobě jdoucích, shora dolů plánovaných kroků při realizaci předem stanoveného, jasného cíle.
Tato metoda nepřipouští žádné podceňování – potřeby, které jsou uspokojeny, rozpočet, který je k dispozici, čas realizace – to vše může být zahrnuto do rámce jednoznačných dat.
Na jejich základě je formulován akční plán, v rámci kterého jsou zahrnuty po sobě jdoucí fáze řízení projektu:
Následující kroky jsou realizovány pouze po dokončení aktivit v předchozích fázích. Jeho transparentnost, jasně formulovaná pravidla a odpovídající dokumentace jejich aplikací by měly vést k dosažení zamýšlených výsledků.
Takže tradiční řízení projektů je model bezpečný v realizaci, ve kterém je chaos obtížně dosažitelný a který neklade významné požadavky na členy týmu z hlediska jejich kompetencí.
Na druhou stranu je to model odolný vůči změnám, velmi časově a nákladově náročný a extrémně formalizovaný, a proto obtížně aplikovatelný v odvětvích, kde je změna nedílnou součástí podnikatelského prostředí (IT, technologie, móda). Jeho příklady jsou PRINCE2 a PMI/PMBOK.
Agilní řízení projektů bylo vytvořeno jako výraz touhy přizpůsobit metody řízení dynamickému podnikatelskému prostředí, ve kterém je nejistota a přizpůsobení se probíhajícím změnám inherentní.
Za tímto účelem byla opuštěna myšlenka strukturovaného řízení s jasně definovanými a sekvenčními prvky ve prospěch pokynů, jako jsou:
Agilní metoda odmítá lineární pohled na projektový proces ve prospěch multicentrického, ve kterém je konečné řešení složeno z mnoha dalších relativně nezávislých řešení.
Malé projektové jednotky jsou mnohem flexibilnější, když okolnosti nutí ke změně. Jejich tvar také určuje směr, kterým se ubíráme, a který není formován staticky, jak tomu bylo v případě tradičního řízení projektů.
Agilní řízení projektů umožňuje pracovat v reálném čase, aniž by bylo nutné formalizovat každý krok. Také umožňuje zapojit celý tým kolem projektu, který spolupracuje a vzájemně se motivuje k vytváření inovativních řešení.
Na druhou stranu taková organizace práce vyžaduje značnou disciplínu a koordinaci, aby se soustředila množství aktivit kolem prioritních směrů. Je to také model, který je nemožné implementovat ve větších organizacích, které nevyhnutelně musí formalizovat rámec svých aktivit. Také nebude fungovat v případě projektů s jasně definovaným cílem, s malou náchylností ke změnám. Příklady agilních modelů řízení jsou AgilePM (DSDM) a Prince2Agile.
Při zvažování, který z diskutovaných modelů řízení projektů je vhodnější pro danou organizaci, stojí za to se zaměřit na klíčové rozdíly, které mezi nimi lze vidět:
Jako projektová manažerka je Caroline odbornicí na hledání nových metod, jak navrhnout nejlepší pracovní postupy a optimalizovat procesy. Její organizační dovednosti a schopnost pracovat pod časovým tlakem z ní činí nejlepší osobu, která dokáže složité projekty přetavit ve skutečnost.
Projektové listiny jsou základním kamenem projektového řízení. Poskytují jasný a stručný přehled cílů a úkolů,…
Organizace napříč odvětvími každý den budují vztahy s potenciálními zaměstnanci, dodavateli a partnery. Vyjednávají, podepisují…
Existuje více než dostatek technik řízení. Některé se zdají složité, zatímco jiné jsou jednoduché, ale…
Víš, jak založit neziskovou organizaci? Přemýšlel jsi o tom? Jsi si vědom, jak časově náročný…
Čím větší je společnost, tím více pozic v oblasti lidských zdrojů nabízí, což znamená, že…
Co je analýza pracovních míst? Už jste někdy slyšeli tento termín, víte, co musíte udělat,…